Při jedné experimentální konstelaci, kterou jsme stavěli v mém každoročním výcviku, se nám ukázal zajímavý jev, který bych jedním slovem nazval ZÁCPA. 

Pokud se bavíme o smrti, umírání a procesu stárnutí, tak tento neblahý úkaz určitě stojí za povšimnutí. Jde o to, že v důsledku ztráty boha ("Bůh je mrtev" – Friedrich Nietzsche) se tak bojíme smrti, že se mermomocí snažíme udržet se mladí, aktivní, výkonní, rychlí, potentní – prostě odmítáme vstoupit do té třetí fáze prastarého cyklu, do naší esenciální duše. 

Konstelace odhalila jeden pro společnost nepříjemný následek. Ve "střední" části přirozeného cyklu života je tak plno, že se sem už nikdo nevejde. V důsledku toho zůstávají mladí lidé infantilní, dědečkové a babičky odmítají fungovat a moudrost vymírá.

Proč tomu tak je a jaké detailní důsledky má náš strach "postoupit dále do vozu"? Právě o tom bude má prezentace. Samozřejmě doplněna o nějakou názornou konstelaci a nezbytný humor.