Ve chvíli, kdy už máme praxi a zkušenosti, není nutné pořád sbírat další a další vzdělávání. Ne proto, že bychom "už všechno věděli", ale protože to, co nejvíc chybí, je setkávání, sdílení, síťování a opora komunity.

Dobré rozloučení totiž není jen o skvělé rétorice nebo perfektně poskládaném scénáři. Je hlavně o lidskosti, přítomnosti a umění naslouchat.

Když je prostor dobře držený, čas přechodu se může proměnit v něco jedinečného: v rozloučení, které je pravdivé, citlivé a důstojné. Někdy tiché. Někdy jednoduché. Někdy překvapivě pestrobarevné.

A pro kultivaci těchto kvalit se spolu scházíme. Ne pro další seminář, ale živou společnou zkušenost. Na jedinečném místě, co si pamatuje a podpoří zase nás. 

Tohle není „program vedený někým".
Je to prostor, který držíme spolu – a necháváme se jím vést.

Něco už má svůj tvar: rámec a opěrné body, které pro setkání připravily tři zkušené obřadnice ze tří různých organizací.
Něco se narodí až na místě. Z krajiny. Z přítomnosti skupiny. Z toho, co bude potřeba slyšet, uctít, pustit i oslavit. 

Přijíždíme jako lidé, kteří už praxi dobrého rozloučení nesou v těle.
Odjíždět chceme posílení – víc propojení sami se sebou i mezi sebou. 

S vědomím přátelství. A s komunitou, která dává zázemí, směr a přátelství, co drží záda.

Sejdeme se ve středu 30. dubna v 17 hodin. 

Setkání zakončíme v neděli 3. května společnou snídaní, poté pro zájemce výlet k největší sochařské galerii pod širým nebem - Braunovu Betlému. 

 Každý den bude mít své společné body – otevření, sdílení, tvorbu a rituály.
Mezi tím prostor na:

• integraci,

• volno,

• individuální čas,

• spontánní kruhy (pokud vzniknou).

Některé části mohou být silné a hluboké – zároveň držíme lehkost tam, kde je na ni místo. 

Smrt umí být přísná učitelka, ale rozhodně nemusí být jediná v prostoru.